Proč je na světě tolik zmatku ohledně výživy?

Jsou mléčné výrobky pro zdraví dobré nebo špatné? Je cholesterol zlý? Zabíjí nebo léčí červené maso? Je ketogenní dieta dar z nebes nebo zdravotní riziko? Může veganská, vegetariánská, pescatariánská nebo syrová strava prodloužit život bez onemocnění?

Výživa je bludiště. V tomto článku se ptáme proč tomu tak je. Výživa je zahalena do mnoha zmatků. Proč je tak těžké určit, zda je jídlo pro zdraví dobré nebo špatné?

V lékařské vědě je obtížné dokázat jakoukoli teorii. Věda o výživě se neliší, ale má jedinečné výzvy.

Nyní se podíváme na pár zákládních kamenů úrazu.

Navzdory mnoha problémům, kterým vědci ve výživě čelí, je zásadní věcí pochopit, které potraviny prospívají nebo poškozují zdraví.

Veřejnost se také stále více zajímá o nalezení způsobů, jak posílit zdraví prostřednictvím stravy. Obezita a cukrovka nyní vysoce převládají a oba dva zdravotní problémy mají nutriční rizikové faktory. To ještě více ovlivňuje obecný zájem o stravu.

Všechny oblasti vědeckého výzkumu čelí ve větší či menší míře následujícím problémům, ale protože výživa lidí je na prvním místě, zdá se, že problémy jsou umocněné.

 

Měnící se svět

 

Ačkoli jsou cesty výživy jakkoliv trnité a jen obtížně se jimi dá projít, v oblasti výzkumu došlo k podstatným vítězstvím. Vědci například zjistili, že vitamin C brání kurději , že se beriberi vyvíjí v důsledku nedostatku thiaminu a že nedostatek vitamínu D způsobuje křivici.

Ve všech těchto případech existuje souvislost mezi konkrétní sloučeninou a specifickým stavem. Obraz je však zřídka kdy tak jasný. To platí zejména při vyšetřování stavů, kterých se účastní více faktorů, jako je obezita, osteoporóza, cukrovka nebo srdeční onemocnění.

Časem se také změnily podmínky související s výživou: Nejčastějšími hrozbami pro zdraví bývaly nedostatky, zatímco v západních zemích je dnes hlavním problémem přejídání.

Porozumění úloze potravin ve zdraví a nemoci je zásadní a zasluhuje si pozornost. V této části se podíváme na některé z důvodů, proč se výzkum výživy jeví tak nerozhodný, obtížný a vyloženě matoucí.

 

„Perfektní“ nutriční studie

 

V ideálním světě by experiment pro pochopení zdravotního dopadu určité potravy například bobulí goji vypadal takto:

Vědci přijímají do studie 10 000 účastníků (mužů i žen, z celé řady národností a etnik) a ubytují je v laboratoři po dobu 10 let. Vědci krmí každou osobu přesně stejnou stravou po celou dobu svého pobytu, s jedním rozdílem: Polovina účastníků konzumuje bobule goji tajně v ovocném smoothie nápoji.

Alkohol a tabák jsou po celou dobu studie zakázány.

Účastníci musí také cvičit každý den po stejnou dobu; pokud někteří lidé cvičili více, mohli by se stát zdravějšími, bez ohledu na jejich příjem goji. To by data zkreslila.

Ani vědci, ani účastníci, by nevěděli, kdo dostává goji. Pokud by totiž účastníci věděli, že dostávali „superpotravinu“, mohli by mít prospěch z účinku placeba. Toto takzvané dvojí zaslepení je při provádění klinických hodnocení zásadní.

Během desetileté studie vědci intenzivně sledují zdraví účastníků. Provádějí pravidelné krevní testy a lékařské zobrazovací metody.

Astronomické náklady na tento typ studia jsou samozřejmě úplně prvním kamenem úrazu. Také etika a zdravý rozum říkají, že to není možné.

 

Místo dokonalosti

 

Výzkum ve výživě musí přinést určité ústupky, protože dokonalá studie je nedosažitelná. Takže v observačních studiích vědci v oblasti výživy hledají souvislosti mezi tím, co člověk konzumuje, a jejich současným nebo budoucím zdravotním stavem.

Observační studie mohou být neuvěřitelně užitečné. Pomocí této metody vědci dokázali, že tabák způsobuje rakovinu plic a že cvičení je pro nás dobré.

Tyto studie však zdaleka nejsou dokonalé.

Jedním z problémů observačních studií, kterým vědci musí čelit je spoléhání se na vlastní příjem potravy. Požádají účastníky, aby si zapisovali všechno, co jedli po stanovenou dobu, nebo si vzpomněli, co jedli v minulosti.

Lidské vzpomínky však zdaleka nejsou dokonalé. Někteří lidé by také mohli záměrně vynechat určité potraviny, jako na příklad návštěvu v cukrárně. Kromě toho účastníci vždy neznají přesnou velikost svých porcí.

Studie často kladou otázky o dlouhodobém dopadu nutriční složky na zdraví. Vědci však mají tendenci brát informace o stravě pouze v jednom nebo dvou časových bodech. Ve skutečnosti se ale lidská strava může v průběhu desetiletí podstatně změnit.

 

Ponoření do složitosti

 

Dalším morovým problémem se zdá být složitost. Někdy se studie zaměří na dopad pouze jedné konkrétní potraviny nebo směsi na zdravotní výsledek. To je o něco jednodušší.

Většinou se ale studie pokoušejí zjistit vliv konkrétního stravovacího systému. Například středomořská strava získala v posledních letech hodně pozornosti.

Potíž je v tom, že verze středomořské stravy jedné osoby se může velmi lišit od verze jiné osoby. Například jedna osoba může mít jednu malou sklenku červeného vína, 25 oliv a artyčok každý den, zatímco někdo jiný – kdo může být ve stejné experimentální skupině – nemusí pít víno a jíst olivy ani artyčoky.

Souvisejícím problémem je otázka nahrazení: Pokud například někdo nejí maso, pravděpodobně nahradí maso jinými zdroji bílkovin, jako jsou fazole nebo luštěniny. Takže při porovnání diet, které obsahují maso, s těmi, které ho neobsahují, nemusí být výsledek způsoben eliminací masa, ale může být způsoben přidáním jiných potravin.

Každý druh ovoce a zeleniny obsahuje velké množství živin a tyto živiny se mohou lišit v závislosti na tom, kde rostou, jak je lidé přepravují, skladují a jak je zpracovávají a vaří.

Existuje tolik proměnných, které je třeba vzít v úvahu, že i když studie najde statisticky významný výsledek, je obtížné určit, zda skutečně přišel z vyšetřované potraviny.

Lidé jsou samozřejmě stejně různorodí jako potraviny, které konzumují. Konzumace jednoho arašídu za den, může poskytnout jedné osobě prospěšné živiny, zatímco stejný arašíd může být pro člověka s alergií fatální.

Jedna studie z roku 2015 uvádí tentýž problém. Vědci nepřetržitě měřili hladinu glukózy v krvi 800 účastníků a zjistili vysokou variabilitu v reakci na stejná jídla. Autoři vysvětlují, že univerzální dietní doporučení mohou mít omezenou užitečnost.

 

Proměnné hrají vysokou hru

 

Pro vysvětlení tohoto problému může být užitečné popsat nálezy imaginární (ale ne zcela vymyšlené) studie: Lidé, kteří jedí velké množství špenátu, žijí déle než lidé, kteří nejedí žádný špenát.

Z tohoto výsledku by se dalo rychle dojít k závěru, že špenát prodlužuje život. Před nákupem špenátu se však vyplatí zvážit alternativy.

V tomto případě nemusí být prodloužená životnost způsobena pouze špenátem; někdo, kdo jí hodně špenátu, může také jíst hodně jiné zeleniny. Naopak, někdo, kdo nejí špenát, může jíst celkově méně zeleniny.

Také někdo, kdo pravidelně jí zeleninu, si pravděpodobně dopřeje další zdraví prospěšné věci, například cvičení.

Jsou to jen předpoklady, ale je zřejmé, že se zvýšenou konzumací špenátu jsou spojeny další faktory, které by mohly ovlivnit výsledky.

Ve většině studií se vědci pokoušejí tyto proměnné „ovládat“. Vždy však existuje riziko, že některý neměřený faktor významně změní zjištění.

Nepředvídatelné proměnné samozřejmě ovlivňují všechny oblasti lékařské vědy, ale protože strava a životní styl jsou tak důvěrně propleteny, představují zvláštní riziko ve výživovém výzkumu.

 

Jaké si z toho vzít ponaučení?

 

Výživa je minové pole zmatku. Stanovení toho, co je zdravé a co ne, může být tvrdým oříškem. Přestože si můžeme být docela jistí, že ovoce a zelenina jsou pro nás dobré, zatímco výrobky s vysokým obsahem tuku, solí, vysokým obsahem cukru jsou pro nás kontraproduktivní, nemusí tato pravidla platit pro všechny.

Takže co můžeme dělat? Testovat a zkoušet sami na sobě. Nespoléhat na vědce a články propagující každý rok jiná tvrzení.

 

 

Napište mi do komentářů, testujete sami na sobě, co je pro vás dobré? Nebo je vám výživa jedno?